World Without End

Hráč: Genevieve
FC: Max Brown

​

Aimé

26 let

chudina

Profesionální společník

​

Matka: Rosemary - kurtizána

Otec: neznámý

Babička: Petunie - bordelmamá

​

Životopis: Aimé se narodil před šestadvaceti lety v malém městečku zvané Avranches v ještě menším domečku drobné dívce, které se říkalo Rosemary, která pracovala v nevěstinci. A to se o pár let ukázalo býti osudem i malého chlapce. Dívky jako ona většinou nemají kam jít a děti vychovávají společnými silami s dalšími kurtizánami. V případě dívek pak většinou pokračují v tomto řemeslu, ale co s chlapci? To záleží. Avšak tento chlapec zůstal a vyrůstal mezi děvkami, až se jednoho dne jednou sám stal. V dětství především pomáhal s údržbou nevěstince a jak stárnul, tak ho ostatní postupem času více a více začali zasvěcovat do řemesla.

Jak rostl, tak se začalo ukazovat, že to nebude tuctový chlapec a bordelmamá začala mít větší ambice. Proč by měl mladík s takovou tváří plýtvat talentem na tuctové zákazníky, kteří k nim chodí? A tak se jeho výcvik změnil. Ano, pořád se učil, jak potěšit ženy, i muže. Jak je udělat šťastnými a poskytnout jim relaxaci od jejich každodenních útrap a stereotypů. Začal se však vzdělávat i v tom, jak být zábavný a chtěný společník i mimo ložnici. Jak zabavit znuděné paničky či poskytnout dobrodružství mladým dámám bez rizika obvinění z cizoložství.

A tak se protlouká životem již nějaký ten pátek a věří, že nějaký ten pátek ještě bude. Zvláště, když do městečka přicestovala smetánka, která bude hledat zabavení.

​

Psychika postavy:

Aimé je muž mnoha.. mravů, řekněme. Smysl pro čest moc nemá, jeho vystupování je občas až přehnaně arogantní a celkově se zdá býti typickým hošánkem s hezkou tvářičkou, okouzlujícím úsměvem, ale jinak se vzduchoprázdnem v hlavě. To vše je pravda, až na to vzduchoprázdno. Pod občas až břitkým humorem se skrývá bystrá mysl, která ví. Uvědomuje si, že i když je společensky až úplně na spodu, stejně je vyhledávaným lidmi na výsluní, aby ze sebe vyčerpali svou temnotu, které přichází s oným pozlátkem. A spokojený zákazník mluví. Zvláště, když je ve viném opojení. Nevědomky vypouštějí tajemství, svá i jiných, drby a nebezpečné plány. A Aimé si pamatuje. Každé jejich slovo, sbírá střípky informací a skládá je, splétá do celků, které jsou mnohdy překvapující, častěji však nebezpečné. Aimé je však diskrétní, musí být. Lidé za ním chodí právě kvůli tomuto vědomí. Reklama v tomto druhu práce, na takové úrovni, znamená pro jeho kariéru vše.

Na druhou stranu je však prospěchář. Vyrůstal v bordelu a nejednou ošetřoval svým dámám, jak říká ostatním kurtizánám v domě poupat, zranění, která jim způsobily láskyplní zákazníci. Zákazníci jak na těle i duši. Ví, jaký je svět a chápe, že peníze jsou to, kterým jim hýbe. Proto s nimi zachází opatrně. Sice své vysoké odměny za společnost utrácí, ale pouze za to, aby si udržel vizáž, kterou by mu mohl kdejaký šlechtic závidět. Zbytek si ukládá stranou, střádá na dobu, kdy jich bude skutečně potřeba. Ať už k uplacení někoho k mlčení, či skrytí těla, protože mrtví lidé nejsou také žádnou výjimkou v jeho životě. Ale většině z nich nevysvobodil on sám. Ale pár z nich.. pár z nich se chovalo k jeho dámám takovým způsobem, že se rozhodl zakročit a postarat se o to, že se již nedotknou ženského těla.

Protože přes to všechno, tu temnotu a s životem na hraně, který žije, se stará. Stará se o své lidi. S pohledem plným pochopení chodí za děvčaty v jejich slabých chvílích, a kolébá je ve své náruči, když pláčou a mumlá polohlasem slova útěchy. Jelikož to je to jediné, co většina z nich má. Jakousi chatrnou jistotu, že alespoň pár z nich bude při nich stát. Nemají jistotu, že se vyhnou nemocím či násilí, protože se nemají jak bránit. A ve většině případů ani nemají k útěku z toho všeho jinou možnost, než smrt.