World Without End

Hráč: Tara
FC: Aurora Aksnes

​

Anna Aurorie Leijonhufvud Vasa

16 let

švédská princezna, titulovaná jako Její výsost

královnina chráněnka

​

​

Příbuzenské vztahy: Otec: Gustav I. Vasa, švédský král 

Matka: Markéta Leijonhufvud

Nejstarší bratr: Erik Vasa, švédský korunní princ

Starší bratr: Johan Vasa

 

Životopis:

Anna Aurorie se narodila jako třetí potomek švédského krále Gustava I. Vasy a jako druhý potomek jeho druhé manželky Markéty "Lví hlavy" Leijonhufvud. Její otec se stal králem poté, co vedl povstání proti dánskému králi Kristianovi II. a vybojoval na něm suverenitu švédského království. Je to mocný, schopný, ale taky nevyzpytatelný panovník. Z prvího manželství má jednadvacetiletého  syna Erika, Auroriina nejstaršího bratra. K němu má mnohem blíž než k druhému bratru, osmnáctiletému Johanovi. Už jako malá holčička za Erikem všude běhala. Hrála si v koutě učebny, když se Erik vzdělával, tahal a chůvu ven, když se Erik učil bojovat nebo jezdit na koni. A Erikovi to nevadilo. Na svou sestřičku nikdy nedal dopustit. Člověk by snadno nabyl dojmu, že to oni dva spolu sdílejí jednu matku, a ne ona a Johan. Jsou si totiž také mnohem podobnější. Oba jsou typicky švédští, naprosté ideály severské krásy. Mají stejné modré oči, bledou pleť a světlé vlasy. Oba jsou štíhlí. Zato Johan jakoby otci z oka vypadl. Je podsaditější, má tmavší vlasy a věčně podmračené rysy.

Gustav na svých dětech ani jejich vzdělání nikdy nešetřil, a podle dobových zvyklostí je zahrnoval vzdělanci ze všech koutů západní Evropy. A nejčastěji najímal učitele z Francie. A tak, když jeho dcera dosáhla 14 let, přidal se k dobovému trendu a vyslal Aurorii ke francouzskému královskému dvoru, na výchovu, jak se tomu tehdy říkalo. S francouzským králem Františkem měli vždycky dobré vztahy, protože František podporoval jeho nárok na svobodné Švédsko. Vysláním své dcery do Francie tak vzájemné vztahy s Francií jen utužil. Aurorie věděla, že je princezna a tak se to od ní očekává... Přest o ale odjezd do cizí země nebyl nijak snadný. Nejhůř a nejdéle se loučila s Erikem. Nevěděla, jak to bez svého velkého bratra zvládne. Na rozloučenou od něho dostala nádhernou bílou kobylku. Pojmenovala ji Tanečnice. Ve Francii se měla především sblížit s královskou rodinou. A součástí plánu také bylo najít Aurorii vhodného ženicha z řad králových příbuzných nebo předních francouzských šlechticů. 

 Když přišel mor a smrt krále Františka, byla Aurorie u dvora už dva roky. Sblížila se s královnou i jejími dvorními dámami. A na královninu žádost se rozhodla ve Francii zůstat. Švédsko se tak přiklonilo na stranu královny vdovy a jejího nároku na trůn. A Aurorie se stala královinou chráněnkou. Ona i její kobylka s ní odjeli do Avrances. 

 

Psychika postavy:

Jako královská dcera je Aurorie vychovaná mladá dáma. Moc dobře ví, jak se má na veřejnosti chovat, přeci jen v tom vyrostla. Veškeré dvorské rituály a zvyklosti jsou jí vlastní. Ale taky moc dobře ví, že všechno tohle je jenom pozlátko, jenom fasáda, co se ukazuje. A že v soukromí je každý jiný. Když se nikdo nedívá, všichni si můžou svobodně vydechnout. Sundat masku a povolit korzet. Tyhle chvíle má nejraději. Když je sama nebo jen s některou z přítelkyň z dvorních dam. Když můžou přestat mluvit jako naučené mrkací panenky a můžou si nerušeně povídat o všem. A o všech. Když si můžou jen tak nestřeženě vyjít do zahrady. Když si může vyjet na Tanečnici. Nebo když s e může zašít s dobrou knížkou. V soukromí a bezpečí je Aurorie milá a empatická dívka. Umí být upovídaná tak, že je snazší zahradit řeku než ji umlčet. Ale na druhou stranu je hodně přemýšlivá, často se svých myšlenkách ztrácí jako v nějakém jiném světě. A to je pak schopná klidně hodiny mlčet. 

 Jako princezna pochopitelně umí číst a je i dost vzdělaná. Rozumí i diplomacii a politice, protože chodila poslouchat bratrovy lekce i když už byla trochu starší. Chůva se jí to snažila zakázat. Matka se jí to snažila zakázat. Otcovi rádci se jí to snažili zakázat. Ale ona se nedala. Ani Erik ji nedal. A nakonec tonevydržel její královský otec a prostě jim nařídil, ať ji nechají. Něco z těch lekcí se tak nakonec i jí uhnízdilo v paměti. A s Erikem sdílela i jednu z jeho neobvyklých zálib. Její bratr si totiž velice oblíbil astronomii. Moc rád pozoroval nebe a hvězdy a učil se o nich. Někdy ji v noci brával s sebou. To jí zůstalo. Čas od času se v noci nepozorovaně vyplížila ven do zahrady, kde si lehl a a jen pozorovala noční nebe. Pojmenovávala si v hlavě hvězdy a myslela u toho na bratra. Není asi divu, že si velice rychle vytvořila blízké spojení s rodem de Rabutin a jejich tiskárnou. A jejich rozsáhlou knihovnou.