Hráč: Vanilla
FC: Tom Mison

Dorian de Chevalièr

32 let

Bývalý důstojník královské armády, v současné době palácová stráž Château de Chambord.
Užívá titulu kavalír (rytíř). 

Starší bratr Julien de Chevalièr

Manželka Lorette de Chevalièr (rozená de Vivonne)

Životopis:

Nikdy neměl nějaké problémové dětství, pokud se do toho nepočítají občasné šarvátky s bratrem. Dostávalo se mu dobrého vzdělání od toho, co se dokázal sám udržet na nožkách a říct alespoň jednu smysluplnou větu, které by chůvy rozuměly. V dětství ho často mrzelo, že na něj otec nemá moc času, i přes časté odloučení ho měl rád a vždy toužil po tom se učit rovnou od něj, naopak čas raději více trávil s chůvami a jako dospívající dítě odmítal být v přítomnosti svojí matky, potutelně si usmyslel, že to ona stojí za tím, že na něj otec nemá tolik času kolik by si on přál, jeho nenávist ho na nějakou dobu odloučila i od bratra, který byl jiného názoru, Dorian byl ale v té době tvrdohlavý a nenávist k vlastní matce si nenechal vytlouct z hlavy.

S Julienem se v pozdějším věku začal znovu bavit a dokonce s ním čas od času zašel do divadla, které mu ze začátku přišlo nezajímavé, no poté si k němu vypěstoval jakýsi vztah a začal se celkově o divadelní herectví dosti zajímat, převážně obdivoval tu práci spisovatelů, sám nikdy neměl nadání pro vymýšlení jakýchkoliv básní, i když se snažil sebevíc. Divadlo se stalo specifickým místem v jeho životě, zvláště poté, co tam poznal Lorette. Dívka ho zaujala od prvního pohledu a brzy jí zcela propadl, díky ní si ještě více zamiloval poezii a dokonce jí sám začal psát, i když v porovnání s ostatními se moc o poezii nedalo mluvit, ale sám to vždy přehlížel a byl na sebe pyšný jen skrze to, že to alespoň zkoušel! S Lorette byl šťastný, a jeho štěstí snad nemohlo být o nic větší, když se s ní oženil.

Jeho štěstí se v podstatě rozplynulo v momentě, kdy přišla válka a on byl povolán do boje. První týdny se v něm mísil smutek po milované ženě a zároveň vztek na sebe samého, že jí tam v podstatě jen tak nechal, jeho vztek se často projevoval veřejně a v takovéto momenty museli zasahovat jeho nejbližší přátelé, kteří mu vtloukali do hlavy, že není jeho vinou, že nechal Lorette doma. Sám si to později uvědomil a přestal být v tomhle ohledu „hysterka“, naopak se začal více zajímat o válku a o to, aby bylo konečně po všem a on se mohl vrátit domů, samozřejmě na tom záležel také fakt, zda jí vůbec přežije nebo zahyne, jako plno jeho známých a později blízkých přátel. Zvláště smrti jeho přátel se na něm dosti podepsaly, nejenom že pár z nich viděl umírat, zároveň si tak nějak vtloukl do hlavy, že je mohl zachránit, i když často zemřeli na nějakou smrtelnou ránu, popřípadě chorobu, a s tím on sám nemohl nic dělat, přesto v jeho hlavě leželo „co kdyby…“.

Kdysi měl představy o svém příjezdu domů, jak se všechno vrátí do starých kolejí, no když skončila válka a on opravdu jel domů, bylo to zcela jiné, než jaké si to představoval. Ani po příjezdu domů nezapomněl na své padlé přátele, zároveň si uvědomil čas, který byl pryč a v odloučení od své ženy, povšiml si změny v jejich vztahu, a i když se sám snažil vztah s Lorette napravit, nešlo to, nebo to alespoň on takto vnímá ze své strany. Stejně jako v předešlých letech, si jeho hlava umanula opět věc, která by jiné málokdy nenapadla, no jeho mozek to dělal často, když něco ve svém životě neměl. Potají začal svou manželku podezřívat z toho, že mu byla – a možná stále je – nevěrná, přece jenom byl dlouhou dobu pryč a netušil, co Lorette v jeho nepřítomnosti dělala. A nezbyl mu žádný věrný přítel, který by ho začal přesvědčovat o opaku.

Psychika postavy:

Dorian byl před válkou naprosto jiná osobnost, ale jak to běžně chodí, válka mění všechno a i on nezůstal stejný jako při odjezdu z domova. Nejvíce se na něm podepsaly smrti jeho přátel, ze kterých se do dnes vinní, nedávají mu pokoj ani ve spánku, kdy se často v noci budí celý upocený, jeho mysl mu mile ráda předhazuje ve snech to, co prožil, a jak to ve snech bývá, často tam i něco přidá, na štěstí si Dorian zachovává stále poněkud zdravou mysl a po probuzení ví, že to není skutečné, že to je pouze jeho minulost, která se ho snaží všelijakými způsoby dohnat. Stejně jako jeho minulost a sny ho sžírá také jeho žena. I když by si tak moc přál ten vztah, který spolu měli před válkou, jakýsi pocit ohledně její věrnosti k jemu samotnému mu ten láskyplný čas, který spolu kdysi trávili, dosti zastiňuje. Dorian býval kdysi dosti impulzivní, ale po prvních pár měsících na frontě se stal dosti klidným.. v jistém slova smyslu. Už se nenechává tolik ovlivnit svými pocity, i když jeho hlava čas od času stále plodí nesrovnalosti nebo rovnou nesmysly, které mu ale přijdou dosti závažné, no ne natolik, aby se s tím komukoliv svěřit. Ve společnosti se snaží vypadat zcela zocelený, nijak nezasáhnutý válkou, stejně tak na veřejnosti se chová jinak k Lorette než v soukromí. Veřejně jí věnuje klidně tisíce svých úsměvů, v soukromí maximálně jeden či dva, a to by ten druhý byl ještě vynucený. Ve svém volném čase by kdysi dávno šel ven, nejlépe na projížďku do lesů, s příchodem moru raději zůstává doma, s nosem zabořeným v nějaké knize, nejčastěji má v ruce bibli, po svém návratu jako by se stal více nábožensky založeným, snad jako by si jeho hlava opět usmyslela, že mu Bůh pomůže ve všem a on pro to nebude muset ani hnout prstem.

Osobní proroctví:

,,Světlé oči přinesou pokušení, jenž se vynasnaží uzamknout srdce a vyhnat odpuštění. Pokud se tak stane, co jsi zasel sklidí jiný."

© 2019 by Sera. Proudly created with Wix.com

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now