Hráč: Canary

Fc: Santiago Cabrera

Eric d´Argent

30 let

Chudina, dříve šlechtic z rodu de Coulanges, užíval titul hrabě (Comte)

Mušketýr

 Otec:  Joseph de Coulanges (má sídlo na západě Francie, nedaleko Španělska)

Matka: Anna de Coulanges (pochází z jednoho Španělského šlechtického nevýznamného rodu)

Mladší sestra: Dominique de Coulanges (provdaná do rodiny de Chevaliér, žije v Paříži)

Manželka: Isabelle de Coulanges za svobodná de Rambouillet - mrtvá (zemřela při porodu spolu se synem)

Dcera: Helene de Coulanges ( vychovávána Ericovymi rodiči)                                     

 

Životopis:

Přišel na svět jako prvorozený syn a dostal jméno Philippe. Philippeova rodina se vymykala běžným zvyklostem doby. Jeho otec nedbal na hranice ani politiku a zamiloval se do Španělské šlechtičny. Přes všechny překážky, které jim byly kladeny do cesty dosáhli svého a vzali se. Aby zmizeli z povědomí všech, opustili Paříž a odstěhovali se na jihozápad Francie nedaleko Španělských hranic. Vystavěli si tam své rodinné sídlo a víceméně se věnovali hlavně sami sobě. Josepha upoutalo vinařství a začal do své nové záliby investovat a podnikat v tom. Staral se o podnik a jeho choť o dům a jejich pomalu se rozrůstající rodinku.

Philippe přišel na svět jako dědic rozsáhlých pozemků plných vinic. Jeho otec si přál, aby pokračoval v jeho díle. Přál si, aby se to stalo rodinnou tradicí. Zajistil Philippeovi patřičné vzdělání, vychování. Naučil jej šermovat, jezdit na koni i střílet, aby si dovedl svůj majetek ochránit. Byl zvyklý spoléhat zejména na sebe a to vkládal do hlavy i svému synovi. Pár let po té přišla na svět Philippeova sestra Dominique. Soužití rodičů bylo idylické. Dětství a dospívání patří k jedněm z nejhezčích životních etap. Neměl starosti, téměř nic ho netrápilo. Vzdělával se, studoval. Na svou mladší sestru nedal dopustit. Dával na ni pozor a ochraňoval před možnými hrozbami. Otec jej učil šermu, jezdit na koni, střílet, lovit. Zkrátka všemu, co by měl podle jeho názoru umět.

Když byl starší, poslali ho na čas ke svým příbuzným do Paříže, aby poznal město a naučil se něčemu novému. Tehdy se mu začali ohlížet po vhodné nevěstě. Jenže Philippe si to vzal do rukou sám. Na jednom z plesů potkal Isabelle. Byla to, jak se říká láska na první pohled. Setkávali se po té v Paříži, když to šlo a velmi brzy spolu začali plánovat budoucnost.

Philippe se pak vrátil domů rozhodnutý, že si nikoho jiného nevezme. Chvíli měl spor s rodiči tedy hlavně s otcem, který pro něj chtěl lepší partii, než si vybral, ale nakonec ustoupil. On si také prosadil svou a nechtěl synovi bránit ve štěstí. A tak byla svatba. Philippe se s Isabelle usídlili v Paříži a nějaký čas tam žili. Tohle místo pro ně, ale nebylo příliš šťastné, neboť Isabelle nemohla otěhotnět. Rozhodli se tedy odejít na venkov. Vybrali si místo na druhém konci Francie, než Philippeho rodina. Vydali se na sever. Usadili se. Philippe se začal starat i místní lid. Měl to v krvi. Brzy si zdejší lid získali na svou stranu a jejich panství bylo téměř idylické. Ve svých dvaceti letech se stal poprvé otcem, když se jim narodila dcera, které dali jméno Helene. Malá jim přinesla nové světlo do jejich životů a byla plodem jejich lásky. Vyrůstala a nakládali s ní jako s malou princeznou. Philippe by jí snesl modré z nebe, kdyby chtěla a stejně tak své drahé Isabelle. Žili šťastně, jedinou vadou na kráse bylo, že se jim nedařilo počít další dítě a Philippeovi tak trochu scházel dědic. Přineslo to, jen drobné mráčky do jinak spokojeného soužití. Po necelých pěti letech se jim znovu podařilo počít dítě. Philippe doufal, že to bude kluk. Všechno bylo zase téměř ideální. Isabelle měla porodit dítě někdy v létě. Tou dobou pobývala malá Helene u prarodičů na jihu Francie. Philippe byl mimo domov, když se dítě rozhodlo přijít na svět. Naneštěstí se vyskytly při porodu komplikace tak vážné, že Isabelle zemřela a miminko také. Byla to ohromná katastrofa, když se Philippe vrátil a našel své milované mrtvé. Tehdy se mu zhroutil celý jeho život a ztratil smysl života. Když své drahé pohřbil, uzavřel se před světem. Nechtěl nikoho vidět, o ničem slyšet. Nechtěl dál žít, ale na život si sáhnout nechtěl. Věděl, že má dceru, ale nebyl schopný se o ni starat. Příliš mu připomínala mrtvou ženu, které jako by z oka vypadla. Všechno kolem sebe začal nesnášet. Byl téměř pološílený a v tomhle stavu se rozhodl pro radikální řez. Zřekl se svého jména, titulů i majetku. Vše prodal a co za to získal přenechal své dceři jako její budoucí věno. Potom "zmizel". Nechal všechny v tom, že tu ztrátu neunesl a skoncoval s životem. Nechal na rozloučenou dopis, ve kterém vše odkázal své dceři. Pro všechny se tak utopil v moři a jeho život skončil.

On se sám bezcílně toulal po krajině. Hledal smysl svého života. Často myslel na Helene, ale byl přesvědčený o tom, že pro ni udělal to nejlepší, mohl. Po čase už mu samota lezla na mozek a tak začal vyhledávat lidskou společnost. Vždy kam přišel, snažil se pomoct a dělat dobré skutky aby tak odčinil své rozhodnutí, které jej přesto tížilo, ačkoliv jej učinil s nejlepším vědomím. Jednou se tak připletl do jakési potyčky mezi mušketýry a nějakými bandity. Jelikož mu to s mečem vždycky šlo, znovu začal pomáhat. Když bylo po boji, přidal se ke skupince. Nikdo proti tomu nic nenamítal, protože zkušený šermíř se jim hodil. Dostal se tak až do Paříže. Nejprve se mu to moc nezamlouvalo, protože tam žili jeho příbuzní. Sestra, jak brzy zjistil, ale naštěstí se pohyboval v kruzích, kde se s ní nemusel setkat. Nakonec se nechal přesvědčit a přidal se k mušketýrům. Již dávno nosil jiné jméno a rozhodl se je používat i nadále. Eric d´Argent. Byl talentovaný a dobrý bojovník a mezi mušketýry brzy slavil úspěch. Našel si svým způsobem náhradní rodinu, ačkoliv si nikdy nikoho nijak zvlášť nepouštěl k tělu. Nechtěl znovu zakusit takovou bolest, jako když přišel o svou rodinu. Byl na oko veselý, lehkovážný a milovník. Od všech vážných vztahů, ale utíkal. Strávil u mušketýrů několik let. Zúčastnil se bojů. Když přišli o krále, přísahal věrnost královně a jejímu synovi. Když přišel do země mor a královna se uchýlila do Avranches, za nějaký čas ji měl následovat, co by část posádky, která ji má střežit. Spíše se k tomu přihlásil dobrovolně, aby se dostal pryč z Paříže, kde pro něj začala být půda příliš horká. A tak přichází do Avranches jako nová posila mušketýrů.

 

Psychika postavy:

Eric d´Argent, jak si říká je muž mnoha tváří. Dala by se na něj použit citace z jednoho filmu. Je jako cibule. Má mnoho vrstev, ale málokomu se podaří proniknout pod slupku a jen výjimkám někde hlouběji. Na první pohled působí docela pohodově. Na jeho tváři se často objevuje úsměv, který je mnohdy určený některé z dam či slečen v jejíž společnosti se nachází. Může se pochlubit dokonalým chrupem. Pohled jeho tmavě hnědých očí, za které dozajista vděčí své matce, jejíž barva připomíná horkou hořkou čokoládu, věnuje spanilým a půvabným ženám. Baví je, svádí, ale nikdy se nepouští nikam dál. Je jako šermíř, který svádí ustavičně souboj. Skok v před, dva úskoky zpátky. Soupeře má ovšem ukrytého ve svém nitru, ve svém rozbitém srdci. Všechny ty úsměvy, sladké a milé řečičky, lichotky a poklony jsou jen pozlátko. Maska, kterou nosí, aby zakryl to, co před světem ukrývá.

Mezi mušketýry je známý jako čestný, věrný a spravedlivý muž. Spolehlivý, zodpovědný, dbalý svého slova. Dovede být velmi houževnatý a neúnavný, pokud si něco vezme do hlavy. Neústupný jako býk a tvrdohlavý jako beran. Jeho slovo je pro něj vždy malou přísahou a vždy se je snaží splnit. Za ty roky se z něj stal dobrý voják, dbalý rozkazů. Některé autority mu dělají potíže, ale za všech okolností si dá říct a podřídí se. Ne vždy se mu zamlouvá to, co musí vykonat, ale s tím počítal už v momentě, že tak bude, kdy se rozhodl přidat k mušketýrům. Nejlépe to umí s kordem a je rozený talent ve střílení. Má velmi zručné a obratné prsty, jak během své služby zjistil. Stal se z něj za ten čas slušný ranhojič a bába kořenářka. Navzdory svému povolání si nijak nelibuje v násilí. Je to velmi jemný a zbožný muž. Spory se pokouší řešit diplomatickou cestou. Dovede dát lidem druhou šanci, pokud si myslí, že si ji zaslouží. Je hluboce věřící a u Boha vždy hledá útěchu a sílu, když na něj příliš doléhá jeho minulost a nemůže dál. Existuje pár dnů v roce, kdy chodí víceméně jako tělo bez duše. Je to vždy na rok přesně, kdy přišel o své drahé. Za svým minulým životem ovšem udělal tlustou čáru a nikdy o něm ještě nepromluvil. Lidi si k sobě nepouští. Drží si odstup od nich a je drží daleko od jeho nitra.

Přesto se snaží konat dobro a pomáhat ostatním ve svém okolí. Umí naslouchat a pokud nedovede nebo nemůže z nějakého důvodu pomoci, poskytne alespoň svou účast a pochopení.

Na sebe je za všech okolností tvrdý. Nechce, aby se někdy opakovala jeho minulost a dělá proto pokaždé maximum. Jeho minulost jej straší jako nějaký duch. Má obavy z toho, že by se někdy nedopatřením setkal s někým ze své rodiny. Největší obavy má z toho, že by jeho dcera Helene zjistila, že žije, že by jí někdy musel pohlédnout do očí. Hlavně kvůli ní jej často pronásledují výčitky svědomí.

Dělá tak všechno, aby to svými skutky odčinil. Přál by si, aby ve svém životě ještě někdy našel klid. Alespoň to tak vnímá. Pomohlo by mu, ale smíření se svými blízkými a odpuštění. Hlavně sobě samému. Ví, že v tomhle je zbabělec, ale nedokáže to změnit.

Má slabost pro červené víno. Chutná mu, ale dopřává si jej zřídka kdy a jen malé množství, protože nechce ztratit kontrolu nad sebou samým. Má obavy, co by to mohlo způsobit. Když má těžké období vyhledá kostel nebo jiný Boží dům a modlí se. Po celou dobu sám sobě znepříjemňuje život a trestá se za těch několik rozhodnutí, která učinil a nechce vzít zpět. Když ho něco rozruší, rozhodí, najde si nějakou manuální práci, kterou začne vykonávat. 

Peníze už nyní žádné nemá. Vzdal se jich a nyní má, jen tak akorát na to, aby přežil ze dne na den. Více nechce. Po více netouží. Zvolil si prostý život vojáka, bez domova, který jde tam, kam mu řeknou a zůstává nejvíce sám, ačkoliv je obklopený lidmi.

Smrt mu vzala všechny jemu drahé. Změnila jej, zničila, udělala z něj tohohle zmučeného člověka, který všechnu bolest ukrývá ve svém nitru a nosí masku, aby to nikdo nepoznal. Nemá rád násilí ani zabíjení. Plní rozkazy, které dostane. Těmi se řídí za všech okolností. Pokud to lze, snaží se najít jinou cestu. Ví, že smrt je rychlá a definitivní.

Věří v to, že lidé jsou ve svém jádru dobří a pokud se dají na špatnou cestu nebo konají zlo, vždy se zatím skrývá nějaký důvod. I proto se snaží pomáhat jak se dá a kdykoliv je to možné. Je to jeho způsob, jak se vypořádává se svou minulostí.

© 2019 by Sera. Proudly created with Wix.com

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now