Hráč: Sera
FC: Tom Burke
Jean-Babtiste d’Auvergne
29 let
měšťan, člen dehonestované šlechtické rodiny, původně užíval titulu Marquis
mušketýr
Gaël d’Auvergne - otec, původně králův pobočník (doživotně uvězněn v Bastille)
Bernardette d’Auvergne - matka, rozená De la Roche, původně dvorní dáma (spáchala sebevraždu)
Brigitte Mercierre - mladší sestra, provdaná za měšťana a žijící v Paříži
Antoinette de Scudéry - bývalá snoubenka, nuceně odvedena do kláštera
Životopis:
Malý chlapec, který se narodil jako první potomek do významné šlechtické rodiny byl v katedrále Notre Dame pokřtěn jménem Jean-Babtiste. Vše bylo zkrátka ideální a přesně takové, jaké má být. Jean vyrůstal v náruči laskavých chův, ve společnosti lehce vzdálené přesto ale něžné matky a otce, pro kterého byla vždy čest na prvním místě. Ostatně i později, když se po letech a již vlastně nečekaně, stal bratrem i jeho sestra byla pokřtěna na stejném místě, za stejně bohaté účasti ostatních šlechticů.
Jean vyrůstal v příjemném, svým způsobem chráněném prostředí a postupně se učil všemu, co od něj mělo být jednou, jakožto od budoucí hlavy rodu, požadováno. Nikdy nezpůsobil nějaké výrazné potíže, byl si velmi blízký se sestrou nad kterou již od mala držel svou ochrannou ruku. Jednoduše by bylo možné říci, že byl typicky ukázkovým dítětem a později i mladým mužem.
Nic zásadního se pro něj nezměnilo ani když původního krále vystřídal ten nový, František I. Jeanův otec stále zůstal u dvora jako pobočník, přítel a neformální rádce mladého vladaře, jeho matka přijala roli dvorní dámy a zdálo se, že stejný osud je připraven i pro jeho sestru.
Každá pohádka ale dříve či později dojde ke svému konci, zlomu. V případě rodiny d’Auvergne to bylo krátce po tom, co se tehdy devatenáctiletý Jean zasnoubil s mladou dívkou. George de Scrudéry tomuto svazku nepřál, ať již k tomu měl jakýkoli důvod, stejně jako nebyl spokojen s pozicí, kterou na dvoře zastával Jeanův otec. Pomocí řady machinací, které dodnes Jean všechny neodhalil, způsobil to, že d’Auvergne upadli v nelibost. A to nelibost tak výraznou, že od popravy a obvinění z vlastizrady zachránilo Gaëla jen dlouholeté působení u dvora. I tak byli ale všichni zbaveni svého postavení, Gaël byl doživotně uvězněn v Bastille a zbytek rodu včetně Jeana, který již tou dobou působil jako mušketýr, ponechán jejich osudu.
Bernardette toto rozhodnutí nedokázala přijmout a i přes svou křesťanskou víru si vzala vlastní život. Brigitte, jeho sestra, se provdala za prvního muže, který bych ochoten si ji vzít a Antoinette, se kterou byl Jean zasnouben, byla svou rodinou nuceně odvedena do kláštera, jehož polohu Jean nezná.
Nakonec tedy zůstal sám. Ve světě, který se postupně stával stále nebezpečnějším a násilnějším. Ve světě, který přišel o krále a ve kterém má rod de Scudéry až příliš velkou moc na to, aby se jim mohla jakkoli postavit. Jen zásah královny, která se ujala vlády, nakonec před dvěma lety zabránil tomu, aby byl Jean-Babtiste jakožto poslední z d’Auvergne zbaven i svého zbývajícího postavení mezi mušketýry. Mnohokrát již všem a všemu přísahal pomstu, mnohokrát sám sobě sliboval, že svou milovanou Antoinette najde. Ale co zmůže jediný muž, proti všem?
Psychika postavy
Pokud by bylo nutné najít jednu zásadní povahovou vlastnost, která Jeana vystihuje, šlo by o čest. Nejspíše ji získal nejen výchovou, ale i odkoukal od svého otce. Nikdy není možné přistihnout ho při podvádění v kartách, ke lži se uchyluje jen v nutných případech a pokud hledáte někoho, kdo za vás nastoupí do duelu a neudělá vám ostudu, je dobrý nápad obrátit se právě na něj. Přesto, nebo snad právě proto, nemá zrovna moc přátel, hlavně těch blízkých. Mnoho lidí si stále pamatuje kým býval a nálepka šlechtice zbaveného majetku i práv se s ním nejspíš povleče celý život. Není proto divu, že je poměrně uzavřený, často mlčenlivý do té míry, že může působit odmítavě nebo přímo chladně.
Má však i svou vřelou a něžnou stránku, je neobyčejně starostlivý pokud se jedná o ty, na kterých mu záleží, v potížích by ale nenechal ani nikoho cizího. Zcela zásadně se řídí tím, že obvinění neznamená vinu dokud není prokázané. Kvůli tomu také z hloubi duše nesouhlasí se znovuzavedením inkvizice, kterou považuje za sebranku pověrčivých bláznů. Dokáže ale i vůči nim a vůči celé církvi vystupovat poměrně diplomaticky a s chladnou hlavou, málokdy projevované výbuchy emocí si nechává pro posezení nad vínem s přáteli, nebo zcela do soukromí. Víno, to on rád. A pálenku. A vlastně cokoli, co si zrovna může dovolit, když na to přijde. Je to totiž nejjednodušší způsob jak na chvíli zapomenout na všechny staré křivdy.
Čas od času se za ně stále chce mstít, většinou ale včas posbírá dostatek rozumu na to, aby neprovedl nějakou hloupost. Přesto ale stále nedokázal najít něco, co by mohl označit za svůj nový životní cíl - vždyť celé dětství a dospívání byl připravován na to zaujmout společenskou roli, která mu byla ukradena. Přijal tedy své postavení, povolání, mezi mušketýry jako svůj nový osud s nejistým a možná brzkým koncem bez toho, aby plánoval nad tím co bude dál. Manželství? Rodina? Je přesvědčen o tom, že tyhle věci již zkrátka nejsou pro něj. Ostatně jak by mohly být, pro muže jehož prací je odhalování zrady, pronásledování zločinců, boj a případně i zabíjení? Ne snad, že by se v čemkoli z toho vyžíval. Pokud je šance na to, aby souboj skončil bez krveprolití, Jean je většinou z prvních, kteří ji vyhledají. Je-li ale něčí smrt nevyhnutelná, dokáže se velmi dobře postarat o to aby neumíral on, nikdo z jeho blízkých a už vůbec ne ten koho má ochraňovat.
Co ho ale mrzí více, než ztráta celého bohatství - ostatně s tím málem peněz co má se naučil poměrně dobře hospodařit, pokud je zrovna nepropije - je to, že přišel o kontakt se svou sestrou. Brigitte po svatbě zavřela pomyslné dveře za celou svou minulostí a vybudovala si zcela nový život. Přesto se ale Jeanovi dařilo, minimálně dokud byl v Paříži, o ní získávat alespoň částečné, kusé informace, dostačující k tomu aby si mohl být jistý, že je v pořádku. Když byl povolán k odjezdu do Avrances, pokoušel se jí nabídnout aby jela s ním. Ani mu ale neotevřela dveře a na dopis, jako na všechny předchozí, neodpověděla.