World Without End

Hráč: Sera
FC: Katheryn Winnick

​

Neria

25 let

chudina, členka dehonestované šlechty, původně užívala titulu Marquise

kurtizána

​

Gaël d’Auvergne - otec, uvězněný v Bastille
Bernardette d’Auvergne - matka, rozená De la Roche, původně dvorní dáma (spáchala sebevraždu)

Jean - Babtiste d’Auvergne - bratr

Hugo Mercierre - manžel (věří, že je mrtev)
 

Životopis: 

Neria, tedy vlastně Brigitte Adeline, přišla na svět jako druhé dítě velmi dobře zaopatřené a postavením ne bezvýznamné šlechtické rodiny. O čtyři roky starší bratr pro ni byl hrdinou a vzorem, chůvy a učitelé se postarali o její vzdělání a matka o to, aby od Jeana nepochytala až moc jeho klučičích zlozvyků a manýrů. Mladá šlechtična před sebou měla během celého dětství jasně vytyčenou, zářivou cestu a krátce před jejími patnáctými narozeninami se rozběhl i kolotoč s výběrem vhodných ženichů. Ten ale nikdy do konce nedoběhl, nebo přesněji, byl násilně zastaven.
Když se Versailles otřásalo pod skandálem, který na její rodinu padl jako černý stín, přišla o všechno. Na to, že by se provdala podle svého postavení, tedy tou dobou podle postavení o které přišla, mohla zapomenout a nepřála si nic jiného, než nechat celý svůj dosavadní život za sebou. Odtáhla se dokonce i od bratra kterého milovala, příliš bolestivě jí připomínal vše co ztratila.
Není tedy divu, že neuběhl ani rok, než se provdala. Za pekaře z Paříže, kterého znala sotva pár týdnů. Za muže, který se už o svatební noci ukázal být docela jiným, než za jakého se vydával. Hugo ji naučil nejen tvrdé práci obyčejných lidí, ale i strachu, který se večer rozléhá domem spolu s hlasem opilého manžela a tomu, že vše na světě má svou cenu. Ta její nejednou byla byla vyměřena částkou kterou prohrál v kartách a kterou pak musela jeho přátelům splácet jinak. Dokázala tak žít čtyři roky. Do doby, než zjistila, že je těhotná. 

Ještě toho večera, kdy radostnou novinu manželovy oznámila nastaly... okolnosti o kterých Brigitte nikdy s nikým nemluví a které jsou pro ni větší tabu než její dětství se ztraceným titulem a bohatstvím. Jisté však je, že během té samé noci bez rozloučení s kýmkoli a jen s věcmi které v rychlosti nastrkala do malé plátěné brašny zmizela z Paříže. Snad by se vše odehrálo jinak, kdyby měla jen tušení o tom, jak často a s jakou obětavou láskou se jí snaží její bratr kontaktovat.

Díky svému vychování, schopnosti konverzace a poslušnosti se nakonec, přes nejrůznější postele, dostala před pěti lety až do Avrances. Nejdál od rodné Paříže co kdy byla, na místo, které se zdálo tak odtržené od všeho dění, že by jí mohlo dovolit skutečně nechat minulost za sebou. A skutečně se o to snaží. Vždyť od prvního dne kdy vstoupila do Domu poupat a přijala své nové jméno už nikomu neprozradila své původní. Brigitte d’Auvergne zemřela v den, kdy byla zbavena svého titulu. Možná je to rouhání, ale konec konců božího hněvu by se více než ona měli bát jeho služebníci, kteří s ní dovádí v růžových polštářích.

 

Psychika postavy

Neria má dvě podoby. Tu pracovní, ve které je přesně takovou, jakou ji chce platící zákazník mít - poslušnou dívenkou i nespoutanou dračicí, za všech okolností však zcela diskrétní. A pak samozřejmě tu osobní, která se projevuje když nemusí předstírat vášeň ani nevinnost. Tu, ve které se její kdysi jemné povahové rysy zostřily díky zkušenostem, které nabrala v životě. Například postupem času získala problém s tím, že už nedovede tak snadno nechat zavřenou pusu, když si něco myslí. Svůj názor a sebe - ach ano, sebe, protože nikdo jiný jí na světě nezbývá - se naučila velmi dobře a dokonce i důrazně prosazovat. Občas dovede hýřit sarkastickými poznámkami a obecně nejspíš na první pohled nepůsobí jako někdo, s kým by se všichni kolem chtěli přátelit.
Neria není zlá, vlastně snad ani není tolik zahořklá jako by mohla být. Jen se stala poměrně cynickou a místy bolestivě upřímnou. Těm, kteří tenhle její přístup k životu dokáží vydržet se ale odvděčuje silným přátelstvím. Nikdy nikomu nezůstává nic dlužná, snad z poctivosti kterou zdědila po otci, snad ze strachu aby jejího dluhu nevyužil ve svůj prospěch. 

Pokud byste se jí ale ptali na její sny nebo touhy, nejspíš by ztratila svoji výřečnost. Sny? Touhy? K čemu by byly někomu jako je ona? Před lety, kdysi v minulém životě snad nějaké měla. Dnes už by jí dalo velkou práci si na ně rozpomenout. Zato nehezkých zlozvyků má více než dost. Třeba ten, že odmítá opilé zákazníky, nebo že velkou část svých těžce a většinou ne zrovna příjemně vydělaných peněz utrácí za parfémy, mýdla, šperky… snad v ní přece jen kousek staré Brigitte stále přetrvává. 

Za podivuhodné by snad bylo možné označit to, že stále ještě zcela nerezignovala na život jako takový. Jistě, mívá problém najít radost v maličkostech, na druhou stranu ale nemíní svůj život zcela vzdát. Možná je na něco takového příliš tvrdohlavá. To se ostatně odráží i v tom, že se nezalekla ani jedednoho setkání se smrtí… tou cizí i vlastní.