Obyvatelstvo

Obyvatelstvo se dělí do čtyř kast: šlechta, církev, měšťané a na posledním místě chudina.

Kvůli masivním přesunům velkých skupin lidí, které se snaží uniknout před morem se stalo, že i v Avranches najdeme zástupce z každé kasty.

Šlechta

Šlechta se v základě nazývá členům těch rodin, které mají udělený šlechtický stav. Ať již dědičně, či je povýšen panovníkem do vyššího stavu za zásluhy pro království.

Ve většině případů se jedná o majetné rodiny se statky - vlastnícími pozemky, které pronajímá poddaným království.

Šlechtu také dělíme na vyšší a nižší. Příslušníci vyšší šlechty bývají obsazování coby rádci panovníka a mohou u dvora plnými doušky čerpat privilegia, která z toho vyplývají. Mívají vlastní městská sídla a zpravidla jsou lenními pány. Nižší šlechtické rodiny sice mívají svá sídla ale až na pár výjimek nebývají lenními pány. Místo toho spravují, nebo jsou patrony různých cechů.

Na vrcholu je královská rodina v čele s královnou Claude de France. Jediným dalším známým členem je její syn.

V Avranches se vyskytují zástupci z celkem osmi šlechticích rodů, přičemž první dva jmenované patří do vyšší šlechty.

de Malherbe –

Jedná se o jeden ze dvou rodů, který spadá do vyšší šlechty. Rodina s pevnými zásadami jejíž hlava rodiny - François de Malherbe je rádcem samotné královny. Mezi ním a královskou rodina odjakživa panovali dobré vztahy.

de Scudéry

Druhý z rodů náležící k vyšší šlechtě. Silně nábožensky založený a sympatizující s konáním církve. Hlava rodiny Georges de Scudéry je již starší ročník. A kvůli jeho kousavým, až jedovatým poznámkám směřujíc na královnu se má mnoho lidí před touto rodinou na pozoru. I tak je však druhým rádcem Její Výsosti.

de Chevalièr

Patroni cechu švadlen a ševců. Hlavou rodu je Julien de Chevalièr a jedná se pravděpodobně o nejméně komplikovaný rod. Starají se o členy cechu a dbají o jejich dobro jako jeden z mála rodů.

de Sévigne

Nejsou patronem žádného cechu. Starají se výhradně o vlastní záležitosti a jsou až posedlí zachováním šlechtické krve v jejich rodině. Na ostatní pohlížejí přezíravě jak arogantně a vystupují sice společensky korektně, zato chladně. Hlavou je Lucien de Sévigne.

de Rabutin

Tento rod se vyznačuje svou vzdělaností a sečtělostí. Tudíž nikoho nepřekvapí, že jsou patroni cechu tiskařů. Být však vzdělancem, či umět vůbec číst je privilegium vyšších vrstev a rod de Rabutin na negramotné občany hledí pouze s pohrdáním. Hlavou rodu je Gerard de Rabutin.

de Coulanges

Pravděpodobně nejvstřícnější k chudině ze všech rodů. A také s nejmenším jměním. Jsou to tvrdí chlapíci, kteří se nebojí pracovat rukama, pokud je třeba. Hlavou je Gerard de Coulages a jsou patroni cenu stavitelů.

de Vivonne

Lehce výstřední rod, který má v čele ženu – Jacqueline de Vivonne. Díky jejich volnomyšlenkářství a poněkud uvolněným normám tedy nikoho nepřekvapí, že jsou patroni cechu umění.

de Rambouillet

Jako jediní nemají dědičný šlechtický stav, avšak povýšil je před pár lety zesnulý král František I. To jim znevýhodňuje pozici mezi ostatními rody, u kterých nejsou zrovna v oblibě. Navíc hlavou rodu je Madeleine de Rambouillet. I když nejsou v tomto jedinou výjimkou, tak se na ženu v takové pozici ostatní dívají skrz prsty, i přesto, že spadají pouze do nižší šlechty.

Šlechtické tituly užívané ve hře a správné oslovení pro jejich nositele

Titul

Královská rodina

Roi (Král) - Královna (Reine)
Duphain (následník/dědic trůnu, jen pro mužské potomky)

Vyšší šlechta

Vévoda (Duc) - Vévodkyně (Duchesse)
Markýz (Marquis) - Markýza (Marquise )

Nižší šlechta

Hrabě (Comte) - Hraběnka (Comtesse)
Baron (Baron) - Baronka (Baronne)
Rytíř (Chevalier) - Dáma (Dame)

Oslovení

Vaše Veličenstvo, ,,Královská Výsosti..."

Vaše Výsost, ,,Výsosti..."

Výsost, ,,Výsosti..."

Knížecí milosti, ,,Jasnosti..."

Vaše Excelence, Vaše Osvícenost, ,,Excelence..."

Vaše Excelence ,,Excelence..."
Chevalier, Dame, ,,Můj pane.." ,,Má paní..."

Měšťané

Obyvatelé žijící přímo ve městě nejčastěji pracující v nějakém z cechů či jako obchodníci, kteří vypravují karavany. Bývají finančně zajištění natolik, že se nemusí bát o střechu nad hlavou, avšak není to pravidlem a jejich úroveň života se liší z rodiny na rodinu. Můžeme se setkat s majetnými rodinami, které by se svým měním mohly směle měřit s bohatstvím šlechtického rodu, či také které žijí na pokraji chudoby a den co den tvrdě dřou, aby užili své potomstvo.

Chudina

Stojí téměř na samém spodu společenské hierarchie. Pod nimi jsou už pouze váleční zajatci, zrádci a podobná individua. Ti šťastnější si někde za lesem obdělávají svůj kousek půdy. Ti méně šťastní si pronajímají půdu od lenního pána. Jelikož je Avranches královské město, tak přesněji přímo od královny. Výměnou za to poté musí v určité dny chodit pracovat na královské pozemky bez nároku na jakoukoliv odměnu. Občas se stane, že se mladí lidé pokoušejí utéct od svého života. Dívky se uchází o práci v paláci a muži se dobrovolně hlásí do armády či královské stráže. Také se vedle „uprchlíků“ občas objeví coby služební v paláci lidé, kteří sem odešli ve snaze zlepšit situaci svým blízkým tím, že cokoliv, co si vydělají, posílají rodinám.

Zbraně

Zbraně naší doby můžeme rozdělit do dvou hlavních kategorií na střelné a chladné. S rozšířením použití střelného prachu se proto na bojištích stále častěji můžeme setkat s ručními palnými zbraněmi - mušketami, arkebuzami a kratšími - pistolemi.

Zbraně vojenské:

Mušketa
Arkebuza
Pistole
Luk
Kuše
Píka
Sudlice
Tesák
Šavle
Kord
Halapartna (používána již téměř výhradně královskou stráží)
Dýka

Zbraně dostupné pro běžného občana:

Meč
Tesák
Šavle
Kord
Dýka
Luk
Kuše
V podstatě jakýkoli předmět denní potřeby (kosa, cep, hůl, sekera, atd.)

Vzácné/téměř vymizelé zbraně:

Sem bychom mohli zařadit téměř všechny středověké zbraně z husitských dob a zbraně speciálně vyráběné na objednávku.(Řemdih, Palcát, Kropáč, Válečné sekery a kladiva, Cepín, Kůl, Kyj, Palice, atd.)